Slaboproudé systémy > Kamerové systémy CCTV > Kamerový systém z pohledu zákonů

Provozování kamerového systému a zákony

 

O problematice provozování kamerového systému z hlediska zákona a ochrany osobních údajů probíhá stále spousta diskuzí. To vedlo i samotný úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) ke konkrétnímu vyjádřením k této problematice.

Provozování kamerového systému z hlediska zákona o ochraně osobních údajů

Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, pokud je vedle kamerového sledování prováděn i záznam pořizovaných záběrů a zároveň účelem pořizovaných záznamů, je jejich využití k identifikaci fyzických osob v souvislosti s určitým jednáním. 

Samotné kamerové sledování fyzických osob není zpracováním osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., protože postrádá úroveň podmínek pro zpracování údajů ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb.
To však nevylučuje aplikaci jiných právních předpisů, zejména ustanovení občanského zákoníku, upravujícího podmínky ochrany osobnosti. Údaje uchovávané v záznamovém zařízení, ať obrazové či zvukové, jsou osobními údaji za předpokladu, že na základě těchto záznamů lze přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu - tedy, že informace z obrazových či zvukových nahrávek umožňují, byť i nepřímo, identifikaci konkrétní osoby.
Fyzická osoba je identifikovatelná, pokud ze snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky (zejména obličej) a na základě propojení rozpoznávacích znaků s dalšími disponibilními údaji, je možná plná identifikace osoby. Osobní údaj pak ve svém souhrnu tvoří ty identifikátory, které umožňují příslušnou osobu spojit s určitým, na snímku zachyceným, jednáním.

 

Zpracování osobních údajů provozováním kamerového systému je přípustné:

• v rámci plnění úkolů uložených zákonem (např. Policii České republiky)

V těchto případech je třeba dbát ustanovení příslušného zákona.

• na základě řádného souhlasu subjektu údajů

To však je prakticky realizovatelné ve velmi omezených případech, kdy je možné jednoznačně vymezit okruh osob nacházejících se v dosahu kamery.

• užití kamerového systému však je možné i bez souhlasu subjektu údajů s využitím ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb.

Přitom je však nutno respektovat podmínky uvedené v sub 4. 

 

Povinnosti správce při provozování kamerového systému vybaveného záznamovým zařízením:

• kamerové sledování nesmí nadměrně zasahovat do soukromí.

Kamerový systém je možno použít zásadně v případě, kdy sledovaného účelu nelze účinně dosáhnout jinou cestou (např. majetek je možno chránit před odcizením uzamčením místnosti). Dále je vyloučeno užití kamerového systému v prostorách určených k ryze soukromým úkonům (např. toalety, sprchy). Je ovšem možné řešení, kdy subjekt údajů má na výběr z alternativ (např. lze monitorovat prostory šatny plaveckého stadionu za předpokladu, že je vymezen prostor pro převlékání, který není kamerami sledován)

• specifikace sledovaného účelu.

Je třeba předem jednoznačně stanovit účel pořizování záznamů, který musí korespondovat s důležitými, právem chráněnými zájmy správce (např. ochranou majetku před krádeží). Záznamy tak mohou být využity pouze v souvislosti se zjištěním události, která poškozuje tyto důležité, právem chráněné zájmy správce. Přípustnost využití záznamů pro jiný účel musí být omezena na významný veřejný zájem, např. boj proti pouliční kriminalitě

• je třeba stanovit lhůtu pro uchovávání záznamů.

Doba uchovávání dat by neměla přesáhnout časový limit maximálně přípustný pro naplnění účelu provozování kamerového systému. Uchovávaná data by měla být uchovávána v rámci časové smyčky např. 24 hodin, pokud jde o trvale střežený objekt, nebo případně i dobu delší, v zásadě však nepřesahující několik dnů, nejde-li o pořizování záznamů policejním orgánem podle zvláštního zákona, a po uplynutí této doby vymazána. Pouze v případě existujícího bezpečnostního incidentu by měla být data zpřístupněna orgánům činným v trestním řízení, soudu nebo jinému oprávněnému subjektu

• je třeba řádně zajistit ochranu snímacích zařízení, přenosových cest a datových nosičů, na nichž jsou uloženy záznamy, před neoprávněným nebo nahodilým přístupem, změnou, zničením či ztrátou nebo jiným neoprávněným zpracováním - viz § 13 zákona č. 101/2000 Sb.
• subjekt údajů musí být o užití kamerového systému vhodným způsobem informován

Např. nápisem umístěným v monitorované místnosti, viz § 11 odst. 5 zákona č. 101/2000 Sb., nejde-li o uplatnění zvláštních práv a povinností vyplývajících ze zvláštního zákona

• je třeba garantovat další práva subjektu údajů

Zejména právo na přístup ke zpraco-vávaným datům a právo na námitku proti jejich zpracování, viz § 1 zákona č. 101/2000 Sb.

• zpracování osobních údajů je třeba registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů, nejde-li o uplatnění zvláštního práva či povinností vyplývajících ze zvláštního zákona, viz § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb.

 

Poznámka:
Doplňující materiály k problematice provozování kamerových systémů jsou dostupné v rubrikách Názory Úřadu, Registr a Kamerové systémy. Více informací ohledně používání kamerového systému vzhledem k ochraně osobních údajů se dočtete na stránkách ÚOOÚ nebo využitím tohoto odkazu.

Použitý zdroj informací:  materiály úřadu na ochranu osobních údajů